Doplněk

  • Latinsky atribut verbální;
  • doplněk je rozvíjející větný člen, který se zpravidla vztahuje ke dvěma dalším členům (vždy ke slovesu a ještě jednomu členu)
  • pokud se doplněk shoduje s podstatným nebo jiným jménem, jedná se o doplněk shodný.
  • doplněk rozlišujeme na holý (stál udiven), rozvitý (stál úplně udiven) a několikanásobný (cítil se spokojen a šťasten).

Doplněk jako větný člen

Když se změní slovosled ve větě, tak můžeme větu přeformulovat na Udivená děvčata stanula. Slovo udivená v této větě je přívlastkem, jelikož rozvíjí podstatné jméno děvčata přímo. Ovšem ve větě: Děvčata stála udivena; zde je slovo udivena doplněk, jelikož rozvíjí dva členy (v tomto případě podmět a přísudek).

 

Příklad doplňku ve větě

Doplněk však může rozvíjet i podstatné jméno v předmětu (nejen v podmětu):

Jak vypadá doplněk coby větný člen

Doplněk vyjadřuje vlastnost podstatného jména za určitého děje (Bratr se vyučil automechanikem). Ovšem je-li doplněk v jiném pádě než jeho řídící jméno (ke kterému se vztahuje), jedná se doplněk neshodný, který je v 7. pádě:

Myslivec nazýval její styl práce se zvěří pytláctvím.

Vyjádření doplňku ve větě

 

a) Podstatným jménem

Michal ukázal tatínka Petrovi.

b) Přídavným jménem

Plavec plaval překvapen.

c) Zájmenem

Mirek to zařídil sám.

d) Číslovkou

Olympijský vítěz je vždy první.

e) Příslovcem

Silnice domů byla rozbitá

g) Infinitivem slovesa

Neviděl ji plakat.

Obtížnější příklad doplňku ve větě

 

Příklady doplňků

Zůstane naší matkou.

Šaty máš nové.

Pronásledovaný se zastavil udýchán.

Tomáš se vyučil automechanikem.

Bratr vešel zářící radostí.